AIKEN

Volba internetového připojení

• Podle čeho vybírat připojení?
  Vždy je nutno vycházet z toho, co je (nebo v blízké budoucnosti bude) v daném místě k dispozici. Co se týká využití, pak jsou nejdůležitějšími faktory přenosová rychlost, mobilita, rychlost odezvy, spolehlivost, a v neposlední řadě samozřejmě cena. Podle konkrétních požadavků se pak vybírá z dostupných možností.
• Jaké připojení zvolit pro domácí počítač?
  Ve většině případů bude první volbou připojení ADSL, které je za rozumnou cenu k dispozici skoro všude, kde je pevná telefonní linka. Existuje-li možnost kabelového připojení (typicky ve velkých městech), je téměř vždy cenově výhodnější. Pokud nelze použít ani jednu z těchto možností, zbývá ještě bezdrátové připojení CDMA. V některých oblastech fungují také různé komunitní i komerční bezdrátové sítě, jejich nižší spolehlivost bývá vyvážená podstatně nižší cenou.
• Jaké připojení se hodí do firmy?
  Záleží na velikosti firmy (a počtu uživatelů), a opět na dostupných možnostech. Menším firmám nejlépe vyhoví opět ADSL nebo některé z "lepších" bezdrátových připojení, v nouzi i CDMA. Pro velké společnosti se jako nejvýhodnější jeví klasická pevná linka s metalickým nebo optickým spojem. Při mírně nižších požadavcích na spolehlivost může být řešena i bezdrátově.
• Jaké připojení pro školu nebo nemocnici?
  Vědecko-výzkumné a vzdělávací instituce (včetně nemocnic nebo třeba i soukromých výzkumných ústavů) mohou využít připojení přes akademickou síť CESNET2. Ta nabízí velice kvalitní a cenově výhodné připojení, a k tomu mnoho služeb navíc. CESNET2 je dlouhodobě nejlepší sítí v ČR, a zejména pro velké školy má zcela bezkonkurenční cenové podmínky. Technologické řešení se liší podle místních podmínek, ale rychlost poskytovaného připojení se pohybuje v řádech megabitů a výše. Menší organizace mohou využít odpovídající připojení z místní nabídky, např. ADSL nebo bezdrátové připojení.
• Co zvolit pro mobilní použití?
  Pro příležitostné připojení k Internetu (typicky pro poštu) stačí připojení GPRS, které dnes zvládne většina mobilních telefonů. Výhodou je snadné použití (pokud telefon a notebook obsahují technologii Bluetooth, případně infraport, lze se velice snadno připojit odkudkoliv), nevýhodou naopak nízká rychlost a vysoká cena. Rychlejší je technologie EDGE, má ale mnohem menší pokrytí a zvládnou ji jen novější přístroje. O něco méně mobilní je připojení CDMA, je však výrazně rychlejší. Na některých místech (letiště, hotely, obchodní centra apod.) se budují tzv. WiFi hotspoty, což jsou body pro připojení bezdrátovou technologií WiFi. Na jejich přítomnost nelze spoléhat, ale dobře se využijí v kombinaci s technologiemi GPRS a EDGE (které se použijí v místech nepokrytých WiFi signálem).
• Může více lidí/firem sdílet jedno připojení?
  Technicky to možné je. Pokud se ale používá bez úprav, často to vede ke sporům, kdo ho do jaké míry využívá. Proto je v takových případech dobré se předem dohodnout na přesných pravidlech (např. způsob dělení pásma, časové zóny pro různé druhy provozu, záznam průtoku dat), a pomocí technických opatření si zajistit jejich spravedlivé vynucení. Pozor také na znění smlouvy s poskytovatelem (někdy je využívání více subjekty zakázáno).
• Jak funguje ADSL?
  Internetové připojení ADSL přenáší data po telefonní lince v tzv. nadhovorovém pásmu. Znamená to, že lze telefonní linku používat současně pro volání i pro internetovou komunikaci, aniž by se tyto dvě služby vzájemně ovlivňovaly. ADSL lze využívat jen do určité vzdálenosti od telefonní ústředny - čím je ústředna dále, tím nižší rychlostí lze přenášet data.
• Co je to LLU?
  Většina ADSL připojení je u nás poskytována společností Telefónica O2 (dříve Český Telecom), ostatní firmy (nabízející ADSL) obvykle tuto službu jen přeprodávají, a tedy kromě ceny a případných doplňkových služeb musejí nabízet prakticky totožné parametry. Něco jiného je to v případě tzv. LLU (Local Loop Unbundling - "zpřístupnění místní smyčky"), kdy si poskytovatel internetového připojení pronajímá od telefonní společnosti v podstatě jen dráty a službu poskytuje sám. Pokud máte možnost využít takového připojení, většinou získáte za stejnou cenu lepší služby (nebo stejné služby za méně peněz) než u přeprodávaného ADSL. Mnohdy jsou k dispozici i výhodnější hlasové služby.
• Lze se připojit úplně zdarma?
  Někde to možné je, typicky některou z bezdrátových technologií (nejčastěji WiFi). Např. velká část Prahy 5 je pokryta signálem bezdrátové sítě placené městskou částí. Jinde mohou fungovat komunitní sítě, nabízející též připojení nečlenům spolku. Prakticky vždy jde ale o pomalé připojení s nízkou spolehlivostí, a samozřejmě bez jakýchkoli záruk.

Web a související služby

• Jak zrychlit načítání stránek?
  Některé stránky se mohou, hlavně při pomalém připojení, načítat velice dlouho. Většinou je to způsobeno zbytečně objemnými obrázky. Proto lze v prohlížeči načítání obrázků vypnout - a načíst si jen ty potřebné (správně napsané webové stránky obsahují alternativní texty pro nenačtené obrázky).
• Jak ze stránek odstranit reklamu?
  Existuje na to celá řada programů - některé samostatné, jiné jako doplňky prohlížečů. S jejich pomocí lze eliminovat naprostou většinu reklamy. Ovšem pozor - mnoho zajímavých serverů žije právě a jenom z reklamy. Každé zablokované zobrazení připraví provozovatele o nějaké peníze, a tak se může stát, že mu třeba budou chybět, aby mohl někomu zaplatit za kvalitní článek. Pokud by reklamy blokovala většina lidí, servery tohoto druhu (mezi něž patří většina odborných magazínů všeho druhu) by skončily. Proto platí nepsané pravidlo, že blokování reklamy je "společensky akceptovatelné" na velmi pomalých a drahých linkách (klasický modem, GPRS), ale na ostatních druzích připojení by se používat nemělo.
• Odkud stahovat programy?
  Programy bývají obvykle k dispozici ke stažení na stránkách autorů. Existují také specializované servery, kde najdete celý katalog různých programů, ať již zdarma nebo placených.
• Jak nejefektivněji vyhledávat informace na Internetu?
  Záleží na tom, o jaký druh informací se jedná. Pro hledání encyklopedických informací se hodí např. internetová encyklopedie Wikipedia. Pro odborné informace navštivte přímo odborné servery, které se daným tématem zabývají (pokud nějaké znáte; můžete si je také nechat vyhledat). Hledáte-li něco neurčitého nebo obecného, pak nejlépe poslouží tzv. fulltextové vyhledávače (hledají v plných textech stránek), např. Google nebo Jyxo. A konečně, při hledání zboží, služby, praktických informací atd. zvolte katalogové vyhledávače, jako jsou třeba Seznam nebo Centrum.
• Kde hledat úřední informace?
  K naprosté většině informací vede cesta přes univerzální Portál veřejné správy. Někdy je ale rychlejší navštívit přímo stránky příslušné instituce (parlamentu, ministerstva, úřadu apod.) - odkaz na ně najdete na uvedeném portálu, můžete si také nechat stránky najít pomocí vyhledávače.
• Které registry/rejstříky jsou na Internetu dostupné?
  Dnes už jich je velké množství - obchodní, živnostenský, plátců DPH, dotační, katastr nemovitostí a další. Dostanete se k nim přes portál veřejné správy nebo přes stránky úřadů, které je provozují. Na Internetu je mj. k dispozici i obchodní věstník, různé státní statistické informace nebo kompletní záznamy všech jednání v parlamentu.

Elektronická pošta

• Používat diakritiku ve zprávách?
  V dnešní době můžete klidně používat diakritiku ve zprávách, které jsou určeny českým (příp. slovenským) příjemcům - pokud vám výslovně nesdělí, že takové zprávy nemohou přijmout. Naopak zásadně bez diakritiky pište zprávy pro příjemce v zahraničí (pokud nemáte jistotu, že zpráva půjde správně přečíst), do jakýchkoli e-mailových konferencí, a také jako odpověď na zprávu bez diakritiky.
• Jak velké mohou být přílohy?
  I když se mnoho dnešních poskytovatelů pošty s oblibou vytahuje obrovskými rozměry posílatelných příloh, pravdou zůstává, že by přílohy měly být co nejmenší. Je to neefektivní (přílohy se - kvůli kompatibilitě s poštovními servery - překódovávají tak, že se ještě podstatně zvětší), navíc je u velkých příloh riziko, že ji některý server odmítne, nebo že příjemci zahltí schránku. Proto nikdy neposílejte přílohy větší než 1 MB (zcela výjimečně do 5 MB), a větší jen v případě, že s tím příjemce souhlasí a ví jistě, že to jeho server dovolí (což ovšem ještě neznamená, že to dovolí ten váš). Kromě toho, kdo si stahuje poštu přes modem, bude na stažení velké přílohy dlouho čekat, a může za to zaplatit dost peněz.
• Jak posílat zprávy více příjemcům?
  Nejjednodušeji to jde tak, že se všichni příjemci uvedou do pole "Komu". To je ale velice netaktní, dokonce možná až nezákonné, protože tím šíříte e-mailové adresy příjemců bez jejich souhlasu. Mnohem lepší je toto pole nechat prázdné (nebo tam pro kontrolu napsat svoji vlastní adresu), a seznam příjemců uvést do pole "Slepá kopie" (též "Bcc"). Takové zprávy ale působí vždy neosobně, proto důležitější sdělení raději posílejte příjemcům jednotlivě, případně si pořiďte program, který to udělá za vás.
• Používat POP3 nebo IMAP?
  Protokol POP3 je poměrně hloupý, zvládá pouze kontrolu došlé pošty, stažení hlaviček nebo celých zpráv (příp. částí), a jejich mazání. IMAP (používá se verze 4) toho umí mnohem víc - mj. třídění do složek a uchovávání stavových informací o zprávách. Pokud poštu stahujete k sobě a pak s ní dále pracujete jen na svém počítači, můžete bez problémů používat POP3. IMAP ocení spíš ten, kdo chce přistupovat k poště z různých počítačů a přímo na serveru s ní manipulovat.
• Jaký SMTP server nastavit?
  SMTP server přebírá od poštovního programu (klienta) odesílané zprávy, aby se je pokusil doručit na cílový server (kterým klidně může být tentýž server). Většinou jsou na výběr dva: server poskytovatele připojení (ISP), a server poskytovatele pošty (pokud nejsou totožní). Server ISP se hodí pro pevně nainstalovaný počítač, zejména s více poštovnímu účty (schránkami). Kdežto server poskytovatele e-mailu je vhodný zejména pro uživatele, kteří střídají různé způsoby připojení k Internetu (typicky třeba na notebooku).
• Jak funguje ochrana proti nevyžádané poště?
  Dobře fungující ochrana proti nevyžádané reklamní poště (spamu) je dnes bohužel nutností. Kromě dodržování pravidel pro nakládání s e-mailovými adresami (viz Bezpečný Internet ) se proto používá ochrana přímo na poštovním serveru, případně i v uživatelském počítači. Tato ochrana obvykle spočívá v automatické analýze každé zprávy, jejím bodovém ohodnocení a rozhodnutí, jak se zprávou naložit (doručit, doručit s označením, uložit do karantény, zahodit apod.). Body (kladné i záporné) se přidělují na základě množství různých pravidel - výskytu klíčových slov a vzorků, přítomnosti odesílatele na černých/bílých listinách, konstrukci zprávy, pravdivosti údajů v technických hlavičkách atd. Existuje celá řada systémů pro boj s nevyžádanou poštou - AIKEN používá antispamové řešení SpamAssassin v kombinaci s několika dalšími metodami.
• Co je to greylisting?
  Jedná se o jednu z metod boje proti spamu. Spočívá v tom, že zpráva, jejíž trojici "server-odesílatel-příjemce" přijímající server dosud nezná, je nejprve krátkodobě odmítnuta. Přijetí je umožněno až po uplynutí určité doby (typicky několik minut). Správně fungující poštovní server se totiž pokusí opakovat doručení, kdežto program pro odesílání spamu většinou vůbec nevyhodnocuje, zda se zprávu podařilo doručit. Metoda je vysoce účinná, má však některé negativní vlastnosti (hlavně zmíněné zpoždění první zprávy), proto je používána poměrně vzácně. AIKEN v současné době greylisting využívá, lze ho však na přání deaktivovat pro konkrétní e-mailovou schránku.
• Lze mít poštovní server za ADSL nebo jiným připojením? Je to výhodné?
  Obecně je možné provozovat poštovní server za připojením, má to své výhody a nevýhody a jsou s tím spojeny určité požadavky. Výhodou je, že "vnitřní" komunikace (např. uvnitř firmy) nejde přes Internet a je proto rychlejší a bezpečnější. Rychlejší je i přístup k doručeným zprávám. Naopak nevýhodou (kromě nutnosti server spravovat) je především to, že může být server vystaven přívalu spamu a další zátěže, což zbytečně blokuje část kapacity internetového připojení. K využití takového serveru pro příjem zpráv je potřeba mít pevnou IP adresu (což může být za příplatek), pro odesílání je nezbytně nutné nechat si od poskytovatele nastavit tzv. reverzní DNS záznam a pokud možno předávat odesílanou poštu na server poskytovatele (nebo jiný poštovní server v Internetu), aby zprávy doručované více příjemcům zbytečně nezabíraly část přenosového pásma internetového připojení.

Ostatní

• Co použít pro sdílení souborů?
  Záleží na tom, zda se mají soubory pouze předávat někomu konkrétnímu, anebo být k dispozici většímu počtu lidí (případně zcela veřejně). Pro první případ se hodí různé "úschovny dat", případně neveřejné FTP servery. U druhého je možností celá řada, od normálního webu, přes FTP servery, po různé sítě pro sdílení (Direct Connect, Gnutella, BitTorrent a jiné).
• K čemu slouží BitTorrent?
  Původním účelem bylo rozložení zátěže při uvolňování nových verzí programů. Lidé, kteří si stáhnou speciální informační soubor (torrent), začnou stahovat samotný datový/programový soubor nejprve z původního zdroje, a sami již stažené části poskytují dalším uživatelům. Každý tak může stahovat z mnoha zdrojů, a distribuce je mnohem rychlejší a levnější, než kdyby se miliony lidí vrhly na několik málo serverů. Velice brzy se ale BitTorrent začal používat k běžnému sdílení dat všeho druhu (včetně hudby a videa).
• Jaké datové formáty používat pro zveřejňování nebo posílání?
  Jedna věc je, když je předem známo, jaké formáty je schopen příjemce zpracovat. Pak záleží rozhodnutí jen na technické vhodnosti daného formátu. Pro ostatní případy je nutné držet se formátů, které jsou obecně přijímány bezproblémově. Čistě textová data je nejlepší posílat jako holý text (přípona .txt), fotografie a podobné mnohobarevné obrázky jako JPEG (*.jpg), kresby a několikabarevné obrázky jako PNG, případně GIF. Pro veškeré dokumenty, které se nebudou upravovat, je vhodný formát PDF. Dokumentům ve formátech Microsoft Office (Word, Excel, Powerpoint) je z různých důvodů lépe se vyhýbat, i když někdy prostě nelze jinak (existují vhodnější formáty, ale jejich podpora v programech zatím není dostatečně široká).
• Jaké formáty používat pro video na Internet?
  Video je velmi náročné na objem dat. Proto se pro internetové účely musí používat účinné ztrátové kompresní metody, které odstraní část informací (takovým způsobem, aby to bylo co nejméně zřetelné) a tím zmenší soubor. Používá se zejména MPEG1 (slušná úroveň komprese, nejvyšší kompatibilita), Windows Media Video (lepší komprese, nižší kompatibilita), případně formát RealMedia (velmi účinná komprese + další možnosti, ale podporuje ho jen málo přehrávačů) nebo Flash Video. Na převod videa to těchto formátů existuje řada programů.